63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57 - 56 - 55

Tvé svědomí, tvůj smích i pláč.. ty víš, co já jsem zač:)

28. srpna 2012 v 18:55 | Kel.) |  Myšlenky
Včera večer jsem se po roce sešla se svými spolužáky ze základky. Zbyli jen dvá, kteří nedělají, že mě nevidí a scházejí se se mnou. Jeden z nich byl moje první velká dětská láska.. byla jsem do něj blázen pět let. Přijde mi to, jako by to bylo už někdy v minulém životě =D.

Zvláštní je, že tyhle staré lásky nikdy úplně neumírají. Po roce, co jsme se nevídali jsme šli v noci po ulici a povídali jsme si, jako bychom tu spolu byli celý život. Pořád si důvěřujem, pořád si řekneme věci, které bychom nikomu jinému neřekli. Byl mě doprovodit domů a já sem si v duchu říkala "do hajzlu, kdybys nebyl zadanej, tak bych neměla problém se znovu zamilovat." Jo. Já se můžu zamilovat přesto, že je zadanej, ale to neni moc bezpečná varianta.. co vám budu vykládat. Takže jsem odcházela domů se strašně nádhernejma pocitama a vypovídaná jako už dlouho ne.

Zvláštní, jak k někomu ztratíte vztah, když ho nevidíte měsíc a s někým se nemusíme vidět rok a přitom si stále budete mít tolik co říct.. najdete tolik společného ve vašich životech. On pro mě nikdy nebude představovat nějaký omyl nebo zkrat.. ať už se to týče mé staré dětské lásky nebo veškerý tý důvěry, kterou jsem mu dala.. zvláštním způsobem v posledních čtrnácti dnech objevuji staré vzpomínky, staré zážitky.. vždycky si vzpomenu na nějakou příhodu, na nějakou chvíli, nějaké odpoledne a řeknu si " Hele. Jo. To jsem byla šťastná." .. jenže člověk si veškerého toho štěstí v tu chvíli neváží, bere ho jako samozřejmost... dokud ho neztratí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LucCy LucCy | Web | 28. srpna 2012 v 22:45 | Reagovat

Důležití lidé z našeho života nikdy neodejdou :)

2 Deniska Deniska | Web | 28. srpna 2012 v 22:55 | Reagovat

Ej tak toto je pekný článok..Super,že ste si stále mali o čom pokecať..:)))A to tak bývá že tá pravá láska k nej sa vždy späť vrátíš..Ja tiež znám takého chalana ,ktorého som chcela najviac a teraz kebyže mi niečo povie,tak by sa tie city zasa vrátili:)))Inak tá posledná veta..pravda veľká.. Berieme to ako samozrejmosť a potom plačeme,že to už nemáme...

3 Tereska Tereska | Web | 28. srpna 2012 v 23:47 | Reagovat

Třeba jednou spolu budete:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama