63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57 - 56 - 55

Listopad 2012

Je mi 17, tak na co potřebuju soukromí?!

11. listopadu 2012 v 17:39 | Kellie |  Diary
Asi před hodinou jsem po opravdu dlouhé době vypěnila..jakože já všechno řešim úplně vklidu, ale dneska pomyslnej pohár asi přetekl.. stalo se to ve chvíli, kdy jsem přišla do pokoje a načapala mamku, jak se mi hrabe ve věcech.. doteď nevim, co hledala a vážně by mě to zajímalo..otevřený skříně, otevřenej zaplej notebook s neprolomenym heslem..COŽE?! Zarazila jsem se ve dveřích, chvíli jen nechápavě zírala a pak jsem dostala takovej záchvat vzteku, jako už pěkně dlouho ne..až se za to stydim, bylo mi úplně jedno, že ječim na vlastní mámu..
Utrhla se na mě, že je mi 17 a dokud budu bydlet v tomhle baráku, tak nemám právo na vlastní rozhodnutí, natož na vlastní soukromí.. aha. Že prej jsem na vlastní mámu jak na cizí... a ona na mě neni jak na cizí? Do hajzlu, hrabat se vlastní dceři ve věcech a snažit se jí dostat do počítače?! To je důvěra? KDE? Já nemám co skrývat, nekouřim, piju jen příležitostně a drog jsem se taky vživotě nedotkla, tak o co jde?! Nevim, jestli mi má bejt do breku nebo mám křičet..
Když už si nepřijdu bezpečně ani ve vlastním pokoji, tak kde teda? Všichni říkaj, jak všechno dělaj jen z dobrýho úmyslu, celá moje rodina..tak buďte asi tak hodní a nechte si své "dobré úmysly" pro sebe, nikdo na to neni zvědavej.


Trochu jinak.

10. listopadu 2012 v 19:06 | Kellie |  Diary
Dneska jsem vzala svého vlčáka na procházku, bylo dost ošklivě a zima.. vlastně už byla skoro tma, ale stejně jsem si potřebovala jít pročistit hlavu ven. Uvažovala jsem o věcech, který dělám.. nebo v posledních třech týdnech spíše nedělám. Potřebuju se znova vrátit na tu cestu, po které jsem šla do poloviny října.. protože ta někam vedla.. vedla mě k pěkné postavě a dobrému pocitu.. vlastně mě částečně dovedla ale i k M. se kterým vážně nevím, na čem jsem.. došla jsem k názoru, že budu makat dál.. dejme tomu také pro to, abych M. získala.. ale taky asi proto, že si potřebuju něco možná dokázat.. nebo to nechci dokazovat sobě, ale možná ještě někomu dalšímu?

Ve čtvrtek jsem byla se třídou na muzikálu v Praze.. snědla jsem svojí kaiserku, bylo to skoro jediný jídlo za celej den, takže mi to nestačilo.. seděla jsem v buse vedle spolužačky..a jenom jsem tak pronesla že mám hlad.. osočila se na mě "už zas?! Kdyť si před hodinou měla kaiserku, nežer tolik." ... AHA. Vim, že to co řekla je blbost, ale furt to ve mě tak nějak hryže. Co když mi tim chtěla něco naznačit? Přestala jsem na chvíli cvičit..je to na mě hned vidět? Nevím..


Když se pohádka mění v peklo.

6. listopadu 2012 v 18:53 | Kellie |  Diary
Nevim, jak celou tuhle komedii nazvat. Ano, hoch o kterym jsem se zmiňovala v předchozích článcích se pro mě stal vším..ale asi bohužel. V sobotu jsme byli i venku.. tříhodinová procházka, při které jsme si neustále povídali, on už si mě pak vodil kolem ramen, objímal, hladil.. víc nebylo, ale bylo to úžasný.. ani náznak nějaký neshody, nesouladu mezi náma..prostě nic.. a přesto mám pocit, že se něco pokazilo.. už mi nepíše..ve škole mě nevyhledává..dneska jsem ho potkala a klasicky ho šťouchla do žeber..v minulých dvou tejdnech by to vyvovalo nějakou hrozně legrační válku.. dneska následovalo jen suché "čau" ..večer jsem to nevydržela a zkusila mu napsat.. ptal se na klasické otázky, jak se mám, co je novýho.. a pak ho zajímal akorát tahák na biologii, který jsem mu slíbila, až ho budu dělat..ptám se.. Proč?

Je mi neskutečně mizerně..nedokážu se na nic soustředit, ve škole popíjím jeden čaj za druhým a když přijdu domů, lehnu si do postele a vydržím ležet celé hodiny..v noci spim tak napůl..co mě mrzí je, že jsem na všechny okolo hrozně nepříjemná a nemám zájem si s nikym povídat.. Víte..minulý týden v tuhle dobu jsem byla v sedmém nebi..vlastně ještě v sobotu večer jsem byla v sedmém nebi.. pak se ale všechno začalo bourat jako domeček z karet.. kdybych aspoň věděla o něčem, co by tohle spustilo.. jenže já celý den sedím a pořád se ptám PROČ? Ani nemluvím o tom, že jsem přibrala, třikrát hurá ksakru. Ještě chvíli a začnu snad mlátit hlavou o zeď nebo já nevim, co mám vlastně dělat.. dneska sem šla ze školy a bylo mi do breku.